[http://www.cernylord.cz] Nekomerční literární server Černý Lord - povídky zdarma - literární soutěž
Server Černý Lord ukončuje aktivní činnost, nové povídky již nezasílejte. Více v sekci novinky.
[Server][Povídky, tvorba][Přidat povídku][Literární soutěž][Všechny F/SF/H/P povídky][Fantasy][Sci-fi][Horor][Pohádky][Ostatní literatura][Výtvarné umění][Fotogalerie][Fonty][Projekty autorů][Autoři]Zveřejněno: 24. 02. 2010
Dílo - žánr [styl]: Literatura - Fantasy
Délka: 10.4 KB = asi 4.4 stran
Web autora: http://siegfried-neumaier.webgarden.cz[Diskuze][Všechny povídky autora]Kapitola sedmá
Slunce se začínalo klonit k západu, když jsme spatřili na obzoru plachty. Po dvou hodinách jsme již věděli, že se jedná o španělskou válečnou pinasu. S větrem v boku jsme mířili přímo k ní. Mezi posádkou se šeptalo cosi o tom, že se kapitán zbláznil, hnát se takhle před děla válečné lodi, ale na druhou stranu, jsme poslali ke dnu větší a silnější lodě. Proč ale máme útočit na tuhle pinasu, nám unikalo.
Inkvizitor se díval do mlhy.
„Kapitáne, vy se vyznáte na moři. Ta mlha, je to normální?“ Kapitán se zadíval na kněze a lehce zavrtěl hlavou.
„Ne, Monsignore. Není to normální. Muži mají strach. Kdykoliv je taková mlha, tak přichází ďábel s černou lodí. Capitán Muerta. To není člověk, Padre. Jediné co mne uklidňuje, je to, že jste vy a páter Juan na lodi. Jste svatí lidé, tak se nám ten démon určitě vyhne.“
„V to doufám také, kapitáne.“
Na palubě Přízraku zatím všichni čekali na povel. Španěl byl už nadosah a přesto jakoby o nás nevěděl. To bylo velmi podivné. Vzpomněl jsem si, že tomu tak bylo skoro pokaždé. Jako když jsme pro ně neviditelní. Začal jsem si podvědomě spojovat kapitánovu osobu s těmito podivnostmi. Pevně jsem se rozhodl, že z této pekelné lodi uprchnu. Jak jsem později zjistil, nebyl jsem sám, kdo se touto myšlenkou zaobíral.
„Až budeme na palubě, ušetřete kapitána a cestující, “ promluvil kapitán tiše a muži si tento rozkaz předávali dál.
„Seňor capitán, před námi něco je. V té mlze se něco hýbe,“ ozvalo se z přídě pinasy. Kapitán se zahleděl do bílé kaše, co s postupujícím večerem obklopovala jeho loď, jat neblahou tuchou. Pak začal štěkat rozkazy:
„Kormidlo ostře doleva! Nechte loď po větru! Připravit se na pravoboku!“ Do posádky a vojáků, jako když střelí. Všichni zaujali svá místa, zatím co se loď otáčela.
„Co se děje, Done Pedro,“ objevil se na palubě náhle sám inkvizitor.
„Vaše Eminence, žádám vás, abyste se ukryl v podpalubí. Ihned!“ To už se z mlhy vynořila silueta lodi.
„Palte!!“ zařval Španěl. Tmu trhaly záblesky z děl, ale většina koulí končila v moři podél boků cizí lodi. Jen dvě, či tři ji zasáhly, ale nijak vážně, neboť v tu chvíli se ozval praskot, kterak najela do boku San Sebastianu. Začaly padat výstřely z mušket a pistolí. Vzápětí na to horda pirátů s řevem vtrhla na palubu. V jejich čele byl Jack Thorn.
„Madre de Dios,“ zašeptal v hrůze Don Pedro a vrhl se s taseným kordem proti němu. Byl to v celku krátký souboj. Stačil jsem odrazit a probodnout dotírajícího španělského vojáka a už kord soupeře našeho velitele letěl obloukem do moře. Jack udeřil śpanělského kapitána košem svého meče po hlavě a ten omdlel. Bitva trvala ještě tak deset minut, než Španělům došlo, že nemají šanci a že poputují, jako správní katolíci do ráje. No v jejich případě spíše do pekla. A tam se všichni sejdeme.
Naši chlapci vyvlekli flanďáka z jeho kajuty. Byl bledý strachy a neustále cosi latinsky mumlal. Náš kapitán stál u hlavního stěžně dobyté lodi a díval se na moře. Když k němu třesoucíhose kněze dovlekli, tak vstoupil do světla pochodní, které osvětlovaly tuto pochmurnou chvíli.
„Kdo jsi?“ splynulo kapitánovi ze rtů, aniž uznal za vhodné se na zajatce podívat.
„Jsem Don Esteban de Aviles, nejvyšší inkvizitor v Novém Španělsku. Tento váš krok, kapitáne bude mít velké následky. Pro vás. Když mne ale propustíte, přimluvím se za vás…“
„Ticho. Ptal jsem se tě na jméno. Na nic víc. Ostatně nejsi v situaci, kdy by sis mohl dovolit klást podmínky, či vyhrožovat. Moji bratři,“ promluvil k posádce, „na kolik si ceníte tohoto muže? Stanovte výkupné.“ Pan Brootherhood přistoupil ke knězi a chvíli ho obhlížel. Pak se chvíli radil s ostatními muži. Nakonec přistoupil ke kapitánovi a řekl:
„Kapitáne, posádka rozhodla, že ten muž stojí třicet tisíc dubllonů.“
„Pane Smithi, dojděte do mé kajuty a přineste mou skřínku.“ Odešel jsem splnit kapitánův příkaz. Kapitán skřínku odemkl a vyndal z ní několik drahokamů.
„Pane Robertsi,“ oslovil Jack Thorn zbrojmistra. „Vy se vyznáte v kamenech. Oceňte je.“ Velitel dělostřelců vzal několik kamenů a chvíli je prohlížel. Pak si promnul bradu a zamyšleně řekl:
„Tak, třicet pět tisíc. Míň ne.“
„Dobrá. Jsou vaše. Tento muž je můj.“ Inkvizitor se opět rozklepal a řekl bych, že měl proč. Posádka náhle ztichla.
„Done Estebane de Aviles. Vzpomenete si na to, kterak jste před rokem a půl nechal ve Španělsku pohřbít zaživa jednu anglickou dívku?“ Inkvizitor se začal potit, ale pak vykřikl:
„Byla to vražedkyně!! Bůh ji odsoudil za její spolky s ďáblem!!“
„Opravdu?“ ozval se opět kapitánův hlas. „Tak to řekněte jí do očí. Otočte se, Done Estebane.“ Španěl se otočil a hrůzou zezelenal. Nikdo nechápal, proč. Inkvizitor třeštil oči k zadní nástavbě a cosi chrčel. Pak začal mumlat modlitbu, ale poněkud zmateně. Najednou se zase otočil na kapitána a pohlédl mu do tváře.
„Proboha, ne!!“ zašeptal. Pak zaječel v šílené hrůze:
„Ne!! Vždyť jste oba…“ Dál už nedořekl. Stál a zkoprněle hleděl na kapitánovu ruku, která držela jeho srdce, které ještě bilo. Nikdo ani nepostřehl, jakou rychlostí mu ho vyrval z hrudi. Inkvizitor byl již vlastně mrtvý, když se díval na kapitána, kterak začal z toho srdce ukousávat sousta a pojídat ho. Když dokončil svou krvavou hostinu, vzal mrtvého inkvizitora a odtáhl ho do kajuty na San Sebastianu. Po chvíli se vrátil a držel dopis napsaný na kůži a krví. Ani nechci domýšlet, kde tu kůži vzal.
„Přiveďte mi kapitána.“ Chlapi se rozhlíželi po palubě, až nakonec omráčeného velitele španělské lodi nalezli. Když ho předvedli před Jacka Thorna, ten se na něj podíval a řekl:
„Jsem Kapitán Smrt. Vy jste první zajatec, který setkání se mnou přežil. Nepokažte si to a doveďte tuto loď do místa určení.“ Pak se otočil k mužům své posádky a křikl:
„Přivažte ho ke kormidlu.“ Tu se Španěl už konečně odhodlal k tomu, aby něco řekl.
„Angličane, viděl jsem, co jsi udělal. Jsi odporný ďábel a budeš se smažit v pekle. Prokletý piráte a čaroději! Ta mlha je dílo ďábla, kterému jsi upsal duši, že ano. Celou dobu tě kryla!“ Jaká mlha? Vždyť je celou dobu krásně jasný večer. Jack Thorn se ušklíbl a pravil:
„V pekle říkáš? Možná. Tak tě v něm vítám. Až mou tvář uvidíš opět, věř, že tě Bůh opustil a vydal Satanu. Nalodit se na Přízrak.“ Když jsme se odpoutávali, španělský kapitán zoufale zakřičel, ať ho raději zabijeme. To už ale pinasu uchvátil vítr a unášel ji i s jejím hrůzným nákladem Windwardským průlivem na sever.
Kapitán palácové gardy bral schody po dvou a hnal se ke komnatám Dona Diega. V ruce svíral cosi, co připomínalo cár pergamenu. Rozrazil dveře vedoucí do předsálí pracovny. Zde se ho pokusil zastavit guvernérův sekretář.
„Kapitáne Ramirezi, Jeho Excelence odpočívá…“
„Z cesty!!“ zařval důstojník a odstrčil sekretáře stranou. Pak vstoupil do guvernérovy komnaty. Ten stál již ve dveřích své ložnice a hněvivě si Ramireze měřil.
„Doufám, že jste mne vyrušil v opravdu závažné události, kapitáne. Jinak vás přísně potrestám.“ Důstojník se poklonil a spustil:
„Je to velmi závažné. Naše hlídková galéra spatřila kousek od přístavu loď. Je to hrozné, Vaše Excelence. Byl to San Sebastian. Byla sem dovedena mrtvým kapitánem.“
„Co to plácáte, Ramirezi?!“ zvolal Don Diego.
„Opravdu, Vaše Excelence. Byl přivázán ke kormidlu. Okolo něj jen mrtví. V kajutě jsme nalezli zohavenou mrtvolu nějakého církevního velmože.“ Don Diego cítil, jak se o něj pokouší mrákoty.
„Tohle bylo opět přibodnuté na stěžni,“ pokračoval voják a předal guvernérovi kus kůže, kde byl krví napsán vzkaz
Drahý Done Diego,
Myslím, že se Vám již paměť vrátila. Donu Estebanovi také, po té co se setkal se svými hříchy. Myslím, že jich ve chvíli, kdy se mi díval do očí, litoval. Inu, měl dobré srdce. Již brzy se setkáme.
Ta krev z té dýky volá o pomstu
Don Diego držel vzkaz v ruce a nevěřícně hleděl do dáli.
„To ještě není všechno, Vaše Excelence. Na té lodi byl živý člověk.“ Guvernér strnul.
„A to vím až teď!?!“ zařval. „Okamžitě mi ho přiveďte. Kdo to je?!“
„Je to Monsignore Juan Sanchez de la Valdez, sekretář Jeho Eminence Monsignora Estebana de Aviles.“ Guvernér zbledl.
„Co to říkáte, Ramirezi?“ zašeptal. „Zaveďte mne za ním.“
Když Don Diego stanul před exorcistou, cítil sucho v hrdle. Před ním se choulil zbědovaný, hrůzou pološílený muž.
„Vaše Eminence,“ promluvil guvernér. Kněz k němu obrátil své kalné oči a přerývaně zašeptal:
„Přišli z mlhy. Jsou to ďáblové. El Muerta. On mu vyrval srdce. Bože na nebesích, spas naše duše a ochraňuj nás před Satanem!!“ vykřikl náhle. „On mu pak stáhl kůži ze zad a psal jeho krví, Madre de Dios!! S tou lodí přišlo peklo!!“ Guvernér stál jako opařený a s hrůzou se zahleděl na dopis, který stále držel v ruce. Pak vykřikl:
„Jak vypadal? Ten Angličan!“ To už ale kněz nevnímal. Opět se schoulil a začal vyzpívávat latinsky modlitby. Don Diego byl zoufalý. Strach mu sevřel ledovou rukou zátylek. Kdo je ten pirát?? Otočil se na kapitána svých gardistů a rozkázal, aby se o Jeho Eminenci postarali. Pak odešel za svým sekretářem, aby mu udělil rozkazy ohledně pohřbu nejvyššího inkvizitora a aby také nechal o celé věci uvědomit místokrále v Santo Domingu.
Propagujte povídku na svých stránkách: <a href="http://www.cernylord.cz/index.php?ACTION=1025&FILE=570">Siegfried Neumaier - Kapitán Smrt - kapitola sedmá</a>
Pochvalte prosím v diskuzním fóru autorovi jeho dílo, nebo mu naopak dejte vědět, co se vám nelíbilo a jak by to měl příště zlepšit. Podělte se s ostatními čtenáři o vaše názory a reagujte na jejich.
Nezapomeňte, že diskuze umožňuje strukturovanou komunikaci, tak prosím před každou reakcí používejte funkci [Odpovědět], která se zobrazuje pod každým starším příspěvkem.
Nejsi přihlášen! Přihlášením do uživatelského účtu můžeš být informován o nových příspěvcích v diskuzi a snadno reagovat na vzkazy ostatních. Uživatelský účet má každý autor zveřejněním první povídky (je třeba e-mailem požádat o heslo), případně je možné na e-mailovou žádost založit účet i nepíšícím čtenářům.
Diskuzní fórum / kniha návštěv
Discussion / Guestbook; use Czech/Slovak/English languages only; only Latin characters are supported| | | Pekne dvojsmysly i pekna povidka :-) Odpovědět
|
| | | Tak je tady další kousek pro obdivovatele pirátského života. Inu, rčení co na srdci, to na jazyku, dobré srdce a podobně nabývají nových rozměrů Odpovědět
|
|
|
